Barthel Beham
| Barthel Beham | |
|---|---|
 Barthel Beham, (portrét Joachima von Sandrarta) | |
| Narození | 1502 Norimberk |
| Úmrtí | 1540 (ve věku 37–38 let) Bologna |
| Povolání | malíř, dvorní malíř, grafik a kreslíř |
| Příbuzní | Sebald Beham[1] (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Barthel Beham (1502 Norimberk — 1540 Bologna) byl německý malíř a grafik rané renesance. Byl mladším bratrem Sebalda Behama,[2] spolu s nímž je řazený k tzv. "malým mistrům" (Kleinmeister) Severské renesance. Ve své době byl považován za jednoho z nejvýznamnějších portrétistů.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Norimberku a jeho prvním učitelem byl patrně starší bratr Sebald. Byl ovlivněn Albrechtem Dürerem a je možné, že patřil k jeho žákům.[3] Spolu se svým bratrem a malířem Georgem Penczem sdílel radikální politické a náboženské ideje reformátorů Thomase Müntzera a Andrease Karlstada, pro které byli všichni tři vypovězeni v lednu 1525 z Norimberku. Přestože byl omilostněn a mohl se vrátit, přesídlil natrvalo do Mnichova, kde pracoval především jako portrétista pro vévodu Viléma IV. a Ludvíka X. Bavorského a pro místní patricijské rodiny. Po roce 1529 byl ovlivněn nizozemským manýrismem a předpokládá se, že navštívil Nizozemí. Alfred Woltmann uvádí, že byl roku 1530 vyslán Vilémem IV. do Itálie, kde se zdokonalil v ryteckém umění u Marcantonio Raimondiho.[3]
Roku 1537 (1538) ho Vilém IV. smluvně zavázal, aby byl kdykoli připraven pracovat v jeho službách[4] a roku 1540 ho vyslal do Itálie. Tam Barthel Beham nečekaně zemřel (Bologna nebo Benátky). Jeho vdova se provdala za malíře Ludwiga Refingera.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Grafické dílo Barthela Behama zahrnuje 94 mědirytů, z nichž nejstarší pochází z roku 1520. V roce 1526 vytvořil také několik leptů v železe. Námětem jsou žánrové a mytologické motivy, postavy rolníků, ženské akty. Po příchodu do Mnichova vyryl pět mistrovských portrétů, které vykazují překvapivě rychlé technické i formální pokroky, pravděpodobně inspirované italskou renesancí.
Jeho portrétní malby vycházejí z vlastních grafických předloh, na nichž je zachycena tvář z poloprofilu. Malířské portréty znázorňují poprsí nebo polopostavu od úrovně pánve.
Známá díla[editovat | editovat zdroj]
- Představení v chrámu (1524), Germanisches Nationalmuseum, Norimberk
- Portrét Hanse Urmillera se synem (1524), Städelsches Kunstinstitut, Frankfurt
- Portrét muže (1525–1530), 62 x 46 cm, Gemäldegalerie Alte Meister, Berlín
- Kancléř Leonhard von Eck (1527), 56,2 x 37,8 cm, Metropolitní muzeum umění, New York
- Portrét Ruprechta Stüpfa (1528), 67,3 x 50,3 cm Muzeum Thyssen-Bornemisza, Madrid
- Portrét ženy (1529), Denver Art Museum
- Portrét ženy s papouškem (1529) 87,4 x 68 cm, Kunsthistorisches Museum, Vídeň
- Portrét muže (1529), 85 x 66 cm, Kunsthistorisches Museum, Vídeň
- Legenda Svatého Kříže, cyklus obrazů pro rezidenci Wilhelma IV. v Mnichově (1530)
- Portrét prince Ludvíka X. Bavorského (1531) 69 x 59 cm Liechtenstein Museum, Vídeň
- Portrét českého a uherského krále Ferdinanda I. (1531), mědiryt
- Kurfürst Ludwig V. der Friedfertige, Pfalzgraf bei Rhein (1533), Alte Pinakotek, Mnichov
- Maria Jacobäa von Baden (1533), Alte Pinakotek, Mnichov
- Pfalzgrafen Philipp, Bischof von Freising (1534), Alte Pinakotek, Mnichov
- Portrét císaře Karla V. (1531), mědiryt, (1535), olejomalba, Bayerische Staatsgemäldesammlungen, Staatsgalerie Neuburg
- Ottheinrich, vévoda Falcký (1535) 43 x 32 cm, Alte Pinakotek, Mnichov
- Obraz ženy ve věku 31 let (1535), 78,5 x 59 cm Germanisches Nationalmuseum, Norimberk
- Vanitas (1540), Hamburger Kunsthalle
Grafické dílo[editovat | editovat zdroj]
-
Voják opřený o strom (1520) -
Judita s hlavou Holoferna -
Vanitas -
Leonhard von Eck (1527) -
císař Karel V. -
Ferdinand I.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Union List of Artist Names. 24. července 2019. Dostupné online. [cit. 2021-05-21].
- ↑ KOETSCHAU, Carl. Barthel Beham Und Der Meister Von Messkirch. [s.l.]: Рипол Классик, 2012. 121 s. Dostupné online. ISBN 9785876677112. (německy) Google-Books-ID: ZzQPAwAAQBAJ.
- ↑ a b Woltmann A, 1875
- ↑ Thomas Muchall-Viebroock, 1955
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Jürgen Müller, Thomas Schauerte (Hrsg.): Die gottlosen Maler von Nürnberg. Konvention und Subversion in der Druckgrafik der Beham-Brüder. Ausst.-Kat. Albrecht Dürer Haus Nürnberg, 31. März bis 3. Juli 2011 in Zusammenarbeit mit dem Sonderforschungsbereich 804 "Transzendenz und Gemeinsinn". Edition Imorde, Emsdetten 2011, ISBN 978-3-942810-01-2.
- Kurt Löcher: Barthel Beham. Ein Maler aus dem Dürerkreis. Deutscher Kunstverlag, München/ Berlin 1999, ISBN 3-422-06261-0.
- Wolfgang Hütt, Niemieckie malarstwo i grafika późnego gotyku i renesansu, Warszawa: PWN, 1985, ISBN 83-01-04621-X
- Herbert Zschelletzschky: Die drei gottlosen Maler von Nürnberg. Sebald Beham, Barthel Beham und Georg Pencz. Historische Grundlagen und ikonologische Probleme ihrer Graphik zur Reformations- und Bauernkriegszeit. E. A. Seemann, Leipzig 1975
- Thomas Muchall-Viebroock, "Beham, Barthel" in: Neue Deutsche Biographie 2 (1955), S. 4 On line
- Alfred Woltmann: Beham, Barthel. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 2, Duncker & Humblot, Leipzig 1875, S. 277 On line
- Joachim von Sandrart, Teutscher Academie der Edlen Bau, Bild- und Mahlerey-Künste (1675–80), II. Th. 3. Buch und II. Haupttheil, II. Th. S. 79, III. Th. S. 69
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Barthel Beham na Wikimedia Commons - Museo Thyssen-Bornemisza: Barthel Beham
