User:Arina 02

Qu Qiubai z Wikipedie, otevřené encyklopedie Přejít na navigaciPřejít na vyhledávání Qu Qiubai 瞿秋白 Qu Qiubai.JPG Člen 6. politbyra Komunistické strany Číny V kanceláři 1928–1935 Člen 5. politbyra Komunistické strany Číny V kanceláři 1927–1928 7. vedoucí oddělení publicity Čínské komunistické strany V úřadu srpen 1927 - říjen 1927 Předcházelo to Cai Hesen Úspěšně Luo Qiyuan 5. vedoucí oddělení publicity Čínské komunistické strany V úřadu duben 1927 - duben 1927 Předcházelo to Peng Shuzhi Úspěšně Cai Hesen Osobní údaje narozený 29. ledna 1899 Changzhou , Jiangsu , Qing Empire Zemřel 18. června 1935 (ve věku 36 let), Changting County , Fujian , Čína Příčina smrti Provedený podle Zavraždění Národnost čínština Politická strana Komunistická strana Číny Manžel / manželky Wang Jianhong Yang Zhihua Vztahy Qu Yiqun, Qu Yunbai, Qu Jingbai, Qu Yaobai, Qu Jianbai Děti Qu Duyi ( 瞿 独 伊 ) Rodiče Qu Shiwei ( 瞿世玮 ) Jin Xuan ( 金 璇 ) Alma mater Institut ruského jazyka Pekingská univerzita (audit) obsazení Politik, spisovatel, literární kritik čínské jméno čínština 瞿秋白 Přepisy Toto je čínské jméno ; příjmení je Qu . Qu Qiubai ( Číňan : 瞿秋白 ; 29. ​​ledna 1899 - 18. června 1935) byl na konci 20. let vůdcem Komunistické strany Číny . [1] Narodil se v Changzhou , Jiangsu , Čína .

Obsah 1 Raný život 2 Zapojení komunistické strany 3 Atentát 4 Dědictví 5 Reference Raný život Qu se narodil v Changzhou , Jiangsu . Jeho rodina žila v Tianxiang Lou ( 天香楼 ; „Tianxiang Pavilion“) nacházející se na Qingguo Lane ( 青果 巷 ). Quův otec, Qu Shiwei ( 瞿世玮 ), se narodil v rodině, která byla kdysi mocná. Dobře maloval a šermoval a získal mnoho lékařských znalostí, ale neměl zájem o politiku a obchod. Quova matka Jin Xuan ( 金 璇), dcera elitního vládního úředníka, byla zručná v poezii. Qu měl pět bratrů a jednu sestru, byl nejstarší. Když byl Qu mladý, jeho rodina žila v domě svého strýce a byla finančně podporována příbuznými. Ačkoli Quův otec vzal práci jako učitel, nebyl schopen podporovat svou rodinu kvůli jeho závislosti na opiu. V roce 1915 se Quova matka, překonaná životními obtížemi a dluhy, spáchala sebevraždu. [2]

V 1916, Qu šel do Hankou a zadal Wuchang cizí jazykovou školu učit se angličtinu s podporou jeho bratrance. Na jaře 1917 Qu odešel do Pekingu, aby se ucházel o práci, ale nevyšel ze zkoušky státní služby. Qu neměl dost peněz na to, aby zaplatil řádné univerzitní studium, a proto se zapsal do nově zřízeného Institutu ruského jazyka pod čínským ministerstvem zahraničních věcí ( 俄文 专修 馆 ), protože nevyžadoval platbu poplatku. Institut také nabídl stipendium a slíbil mu práci po dokončení studia. [2]

Zapojení komunistické strany Qu tvrdě pracoval v jazykovém institutu, učil se francouzsky i rusky a trávil svůj volný čas studiem buddhistické filozofie a klasické čínštiny . Oba byly jeho zájmy kultivované od dětství, stejně jako díla Bertranda Russella, jehož diskuse o fyzice a vnímání byla Qu podobná učení buddhismu.

K jeho nejranějším kontaktům s revolučními kruhy došlo, když se účastnil diskusí o marxistické analýze, kterou pořádal Li Dazhao na Pekingské univerzitě , která byla hlavním knihovníkem kampusu. Na těchto setkáních byl přítomen budoucí komunistický vůdce a předseda Číny Mao Zedong . Qu později nastoupil jako novinář do pekingských novin Morning News ( 晨报 ) a byl poslán do Moskvy jako korespondent, přestože by to ohrozilo kariéru ve státní službě, na kterou ho připravil jeho předchozí výcvik. Qu byl jedním z prvních Číňanů, kteří podali zprávu z Moskvy o životě v Rusku během bolševické revoluce a po ní, kde pozoroval krutost životních podmínek. Zatímco v Rusku, on také navštívil Leo Tolstoy domov u Yasnaya Polyana s Tolstoyovou vnučkou Sofya, viděl Lenin oslovit skupinu delegátů, slyšel Feodora Chaliapina zpívat básně Alexandra Pushkina na hudbu, a byl svědkem pohřbu Pyotra Kropotkina . [3]

V lednu 1923 přijal Qu výzvu Chen Duxiu, tehdejšího vůdce Komunistické strany Číny, aby se vrátil z Ruska, aby se připojil k jeho věci. Po návratu byl Qu zodpovědný za propagandistické dílo Čínské komunistické strany. V roce 1927 se po pádu Chen Duxiu stal úřadujícím předsedou čínského politbyra a de facto vůdcem strany. On organizoval akce takový jako Guangzhou povstání 11. prosince 1927. [4]V dubnu 1928 Qu odešel znovu do Moskvy a dva roky pracoval jako delegát Čínské komunistické strany. V roce 1930, poté, co byl odvolán jako zástupce Čínské komunistické strany v Rusku, se Qu vrátil do Číny, aby byl rovněž propuštěn z ústředního vedení. To vše bylo způsobeno intenzivním argumentem o tom, jak by se revoluce měla provést. Po jeho propuštění Qu pracoval jako spisovatel i překladatel v Šanghaji, spolu s Mao Dunem a Lu Xunem bojoval proti literárním bitvám a navázal hluboké přátelství s vůdci levicového kulturního hnutí.

Atentát V roce 1934 se situace stala stále nebezpečnější a Qu nemohl déle zůstat v Šanghaji, a tak odešel do centrální revoluční základny komunistů v Ruijinu v provincii Ťiang-si. Když Rudá armáda začala slavný Dlouhý pochod, Qu zůstal na jihu, aby vedl boje proti keřům. Quem byl v roce 1934 zatčen v Changtingu ve Fujianu a byl Kuomintangem odsouzen k smrtio rok později. Během jeho zatčení, Qu byl mučen vládou KMT, kdo přijal různé prostředky přimět jej k kapitulaci, ale on byl vytrvalý v jeho vírách a odmítl. Dne 18. června 1935 Qu šel klidně k místu popravy, Zhongshan Park v Changtingu, zpíval „The Internationale“, „Red Army Song“ a křičel „Long live the Chinese Communist Party“, „Long live komunism“ a další hesla . Poté, co dosáhl Luohanlingu, malého kopce v parku Zhongshan, si Qu vybral místo, kde se posadil na trávu, usmál se a kývl na popravčí a řekl „velmi dobře tady!“. Qu byl teprve 36 let, když byl zastřelen. [5]

Během jeho zatčení, Qu napsal knihu jmenoval Nadbytečná slova vyjadřovat jeho politické myšlení a vysledoval jeho změnu od literatus k revolucionáři. Kniha vyvolala po jeho smrti kontroverzi.

Starší Qu byl během kulturní revoluce těžce kritizován jako „odpadlík“ . V roce 1980 ho však Ústřední výbor osvobodil a dnes je čínskou komunistickou stranou velmi vážen. Muzeum Qu Qiubai stojí v jeho rodném městě Changzhou . Tsi-an Hsia ( 夏济安 ; 夏濟安 ) popisuje Qu v Bráně temnoty: Studie levicového literárního hnutí v Číně (publikováno v roce 1968) jako „něžného komunisty“. Qu a ruský protějšek, VS Kolokolov , byli zodpovědní za raného vývoje Sin Wenz systému Mandarin romanization . [6]Qu také přeložil The Internationale do čínštiny, jeho verze byla uznána jako oficiální a používána jako hymna Komunistické strany Číny. [7] Qu byl jedním z hlavních čínských intelektuálů, kteří se vynořili z hnutí 4. května, a jedním z prvních členů komunistické strany, kteří založili ducha revolučního hnutí v Číně. On je také široce připomínán jako emotivní básník.

Reference

lidé denně
"Qu Qiubai - první Číňan, který překládá" The Internationale " " . Kulturní Čína . Archivováno z originálu 24. října 2012 . Načteno 23. března 2013 .
Spence, Jonathan (1981). Brána nebeského míru . Knihy tučňáků. str. 178.
Thomas Kampen (1999). Mao Zedong, Zhou Enlai a vývoj čínského komunistického vedení . Severský institut asijských studií. str. 34. ISBN 87-87062-76-3.
http://baike.baidu.com/view/1807.htm 2011.6.18
新 文字 Sin Wenz 2011.6.18
http://history.cultural-china.com/cs/59H7594H12613.html 2011.6.18